Význam klidového období v RTC.
převzatý článek (MUDr. Ondřej Vojtěchovský, sportvital.cz)
Podzimní trénink – hlavně odpočinek…
Ačkoliv nás populárně lékařské články obvykle nabádají, jak by naše konání vypadat mělo, začnu ze strany opačné – myšlenkovým postupem naprosto přirozeným, bezpochyby pozitivně motivovaným a možná právě proto veskrze mylným. Neboť cesta do pekel je, jak známo, lemována dobrými úmysly.
Sezóna právě skončila a jen velmi těžko najdete cyklistu, který by byl ve svých ambicích naprosto uspokojen. A protože už v závodním kalendáři nezůstalo ani jedno zatržené datum, nezbývá než upřít svoje snažení k sezóně budoucí.
„Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek, ranní ptáče dál doskáče, odpočinu si v hrobě a kromě toho jsem dobře rozježděný“ pomyslíme si a hup na kolo, rozhodnuti se podzimem a zimou protrénovat naplno až k prvním závodům.
Jakou odměnu za svoji svědomitost dostaneme?
Ti paradoxně šťastnější se ještě během listopadu rozsypou a ulehnou v horečkách. Nemoc už jim vysvětlí, že ani oni nejsou ze železa a tělo nevydrží všechno. Smolaři pak udivují a zastrašují své tréninkové partnery skvělou formou – bohužel jen v lednu a únoru. Poslední záblesk jejich slávy se možná projeví ještě na prvních závodech, aby tiše zmizeli na zbytek sezóny“v tabáku“ (a koncem září se z něj plni sil vynořili, začínajíce další bludný kruh). Závodník, odmítající si na podzim odpočinout, neodbytně připomíná basketbalistu, který nechce před výskokem pokrčit nohy, protože z podřepu je přece ke koši dál… Cyklistika je přitom šťastný sport – pouhý pohled z okna nám naznačuje, kdy trénovat a kdy povolit. Stačí respektovat svoje vnitřní hodiny a přirozený biologický rytmus.
Odpočinek je nutný z mnoha důvodů.
Především proto, že trénink je založen na kontrastech a zvyšování dávek na straně jedné a regenerační odpovědi organismu na straně druhé. Tréninková jednotka musí překročit hladinu průměru, aby přiměla tělo k vylepšení. Pokud si odpočineme, bude průměr relativně nízko, zato regenerační kapacity organismu téměř bezbřehé. Zvyšováním dávek roste jak výkonnost, tak obvyklá dávka zátěže, zatímco regenerační kapacita zprvu nepatrně, potom ale čím dál rychleji klesá. No a pokud jsme trénovali (a plánovali) správně, nevejde se na podzim mezi průměrnou tréninkovou dávku a hranici regenerace ani vlásek. Každý pokus zlomit realitu silou nás bezpečně zavede do bažin přetrénování.
Zanedbatelná není ani psychika.
Příprava cyklisty je záležitost monotónní, často osamělá a přitom zatraceně dlouhá. Usnadňuje nám to rychle se měnící krajina, případně rozhovor s tréninkovým parťákem (byť za cenu jistého dopravního přestupku). Jenže jaká je to útěcha, když stejnou trasu jedete už po dvacáté páté a kamarádovy historky už vyprávíte i ze spaní, že? Nevím jak vy, ale já některé úseky koncem září upřímně nenávidím. Nedoufejte přitom prosím, že nalomenou motivaci podržíte silou vůle. Vyhořelá psychika vás v rozletu zastaví bezpečněji než přehlédnutá Tatra. Vždyť co není v hlavě, není ani v nohách.
Jak má tedy podzimní příprava vypadat?
Dva až tři týdny si dejte úplné volno. Mimo jiné i proto, že „politické body“, které tím u svých partnerů a rodin získáte, se vám ještě budou moc hodit. Dalších šest až osm týdnů věnujte jednak postupnému návratu k vytrvalostnímu tréninku, jednak k nápravě škod, které jste na svém těle v sezóně napáchali. Objemový trénink by měl být v nejnižších intenzitách a dokonce i částečně necyklistický – do módy se vrací chůze, jak v klasické turistické podobě, tak jako „nordic walking“ – energická chůze s hůlkami. Obojí se vám bude hodit, pokud s prvním sněhem vyrazíte do bílé stopy. Kolo, ať už silniční nebo horské, je samozřejmě metodou volby. Určitě ale nemyslete na to, že trénujete. Jezděte pro radost, kochejte se krajinou – práce bude ještě dost.
Nápravou škod jsem mínil zmírnění všech těch ochabnutí, zkrácení a místních svalových přetížení, která k cyklistice bohužel neoddělitelně patří. Právě teď je čas nejen na obligátní posilovnu, ale na často opomíjené důsledné protahování a třeba i exotičtější metody – power jógu, pilates a pod.
Abstinenční příznaky.
A ještě pár slov o jevu, který je sice naprosto běžný, o kterém se ale překvapivě v žádném cyklistickém časopise nepíše. Pravidelná vytrvalostní zátěž je stejně návyková, jako třeba opiáty. Pročež i odpočívajícího cyklistu čekají podobně jako narkomana v léčení určité abstinenční příznaky – nervozita, neklid, bušení srdce, návaly horka, pocení a podobně. Je dokonce velmi pravděpodobné, že vás budou bolet nohy mnohem víc než v sezóně.
Stav je to sice nepříjemný, leč dočasný a ve své podstatě pozitivní. Je to jakýsi úklid a reset vegetativního a hormonálního systému, návrat do „panenského“ stavu, ze kterého jste teprve schopni začít nový tréninkový cyklus. Bez tohoto obrození byste nalévali čerstvý čaj do plného hrnku.
V kostce řečeno – podzim chce klid, chladnou hlavu a nohy v teple!