Markéta Hronová – bronz z CZECHMAN 2016

Neúspěšnější z našeho klubu – Kuba Jaroš (čas 4:31:18,2, 11. místo v kategorii, 35. celkově) a Markéta Hronová (5:17:32,7, 3. místo v kategorii, 11. celkově) – podlehli tlaku medií a zodpověděli v rozhovoru na pár všetečných otázek…

Markéta

Kluků jsem se ptal, jak jim vyhovovalo letošní počasí. Každý to má jinak. Co ty?

Až do konce cyklistiky úplný luxus, jsem ráda hlavně za bezvětří. Při běhu bylo asi všem už docela teplo, ale s loňskou výhní se to nedá porovnat.

Bronz v kategorii, na Top ten celkového pořadí scházelo doslova jen pár vteřin. Asi nemůžeš být nespokojena, ne?

Nechala jsem se předběhnout od dvou holek na posledním kiláku. Z třetího místa v kategorii jsem nadšená. S časem, kterého jsem dosáhla i s mnoha chybami a spoustou rezerv, jsem spokojená.

Ve vodě se ti obvykle daří vyhýbat se kolizím, jedeš si ve „své lajně“. Jak tentokrát?

Po startu jsem řešila, jestli mám v puse písek nebo uražený zub. Minimálně kilometr trvalo, než se startovní pole kolem mě trochu rozvolnilo. Tentokrát se mi plavání nelíbilo a několikrát jsem si to docela vychutnala. Ale čekala jsem, že se kolize více projeví na zaplavaném čase.

Přechod na kolo nebyl úplně nejrychlejší, ani první šlápnutí do pedálů nepůsobilo popravdě moc jistě. Nakonec jsi se ale rozjela hodně slušně. Musela jsi často předjíždět…  Kdy ses dostala do tempa? Jak probíhalo celých těch 90 kilometrů na kole, žádná krize?

Přechodem myslíš sudnání neoprenu nebo naskočení na kolo? Obojí bylo strašný! To víme. Ale na kole mi bylo dobře hned, třeba jsem chtěla jen zmást soupeřky. 🙂 Moje obvyklá krize je okolo patnáctého kilometru. Poměrně rychle přešla – je taková jenom v hlavě, kdy si říkám, že dnes to určitě nepojede a to nejsem ještě ani v šestině… A pak to v druhé šestině jede líp. 🙂 Předjíždění soupeřek mě samozřejmě motivovalo. Daniela Pešková (myslím, že to byla ona) jela hodně podobně jako já a kdykoliv jsem zaváhala, tak mě předjela. Třeba při pokusu vyjet minikopec na nejtěžší převod nebo při házení gelů po silnici. Poslední kilometr jsem ji nechala odjet a záměrně jsem nepatrně zvolnila. Myslím, že jsem mohla víc občerstvat, většinou si to zvládnu pohlídat a pak mi získaná energie pomůže při běhu, ale tentokrát jsem pila i jedla asi málo. Hodně mi pomohlo perfektně vyservisované kolo a nové pláště od Dana Polanského.

Co zakázaný drafting? Vyložené hákování vidět nebylo, z pohledu diváka to ale s přibývajícím odstupem od čela závodu působilo přeci jen poněkud nahuštěně. Je vůbec reálně rozprostřít takto početné startovní pole na 45-ti kilometrový okruh v souladu s pravidly?

Když člověk hákovat nechce, nehákuje ani při těchto zmíněných parametrech závodu. Pokud hákovat chce, není těžké vypozorovat, jak často a který rozhodčí se objeví. Je to každého svědomí. Trochu těžké držet si odstup bylo na obrátkách a po výjezdu z depa.

Jsi hlavně dobrý běžec, čas na závěrečném půlmaratonu byl o dost kratší, než vloni. Přesto, nedalo se ubrat i více? Jaký byl vůbec průběh běžecké části závodu z tvého pohledu?

Začala jsem tempem 4:40 na km a končila jsem tempem 5:40 na km. Takže asi tak. Rozbíhalo se mi skvěle, ale cca na sedmnáctém kilometru mi hodně došlo, nebyla jsem schopná závodit v okamžiku, kdy to bylo nejvíc potřeba… Možná se projevily tréninkové výpadky, které jsem měla nebo nedostatečné občerstvování.

Chystáš se letos na svůj první závod na IM distancích. Ambice by mohly mířit vysoko. O jaký závod jde a jak se těšíš?

Těším se strašně moc! Navíc obecně po vydařených závodech bývám přemotivovaná (právě teď) a je pro mě těžké si odpočnout. Často si v hlavně představuji, jak IM zvládnu. Ale vlastně nevím, do čeho jdu. To, že mě bavila cyklistická dvanáctihodinovka, 1/2 IM nebo že se mi povedl maraton, vlastně vůbec nic neznamená… Taky může překvapit počasí, takže v tuhle chvíli chci správně rozložit síly a dokončit. Pro premiéru jsem si vybrala (stejně jako Kuba) Polskamana 20. srpna (http://www.polskaman.pl/). Závod je myslím i mistrovstvím Polska, tak by mohl mít dobrou organizační úroveň. Zároveň je cenově přijatelné startovné.

Na čem nejvíc zapracovat, než se do Polska vypravíš?

Upřímně? Na všem! Snad jen trénink rychlosti (mojí slabiny 🙂 ) půjde trochu stranou. A jestli musím říci jen jednu věc: Patřím mezi ty, kteří věří na objemy, nejtežší je pak naladit.